Opět jsme se vzbudili do krásného slunečného dne. Nebo spíše Maruška. Já jsem se vzbudil ve čtyři ráno a už jsem nemohl usnout, takže jsem pět hodin koukal na moje oblíbené youtubery, které jsem neviděl od toho, co jsme odletěli. V devět ráno mě to přestalo bavit, takže jsem se pokoušel nenásilně vzbudit Marušku, ale málem jsem to musel zkusit násilně, protože se ji vůbec nechtělo z postele. Na dnešek jsme si naplánovali procházku na Bondi beach, nechtěl jsem kvůli tomu, jak brzy je tma jen tak marnit čas.
Bondi beach je jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Austrálii. Její jméno pochází z původního pojmenování Australských domorodců - Aboriginců - "Bondi" nebo "Boondi" v překladu znamená "Voda lámající se o skály". Původ Bondi beach se datuje od roku 1809, kdy stavitel William Roberts dostal grant na tyto pozemky. Poté jej od něj zakoupili Edward Smith Hall a Francis O'Brien, kteří pláž poté, co se stala populární chtěli znepřístupnit veřejnosti, čemuž ale zabránila Městská rada, která ji v roce 1882 vyhlásila za veřejnosti přístupnou. Bondi beach je asi kilometr dlouhý ráj surfařů a jak vypadá si můžete prohlédnout na obrázku níže.
Na Bondi jsme se vydali pěšky, podle map to má být pět kilometrů. Procházeli jsme mezi spoustou krásných domů, tady bych si bydlení dokázal vybrat. Všechny ulice jsou krásně udržované, se spoustou zeleně, opravdu se mi tady líbí. Procházeli jsme přes Coopers park, fotky z něj najdete dole v galerii. Cesta nám zabrala asi hodinu a půl, konečně jsme na Bondi! Je tady spousta surferů, spousta běžců a lidí, kteří se jen tak procházejí po promenádě, které lemuje celou Bondi a pokračuje několik kilometrů až na další známou Coogee beach. Ale pro dnešní den už jsme měli procházení se dost, rozhlédneme se kolem, kde dát něco rychlého na jídlo a frčíme domů! Na hlavní ulici vedoucí podél Bondi jsme zapadli do McDonalds, navzdory tomu, jak ho nemám rád. Na dotykovém displeji si navolili naše menu, zaplatili kartou a čekali, až vyvolají naše číslo.
Za pomoci googlu se snažíme najít co nejrychlejší cestu domů, google nám radí dva navazující busy. V trafice kupujeme lístek na bus za 4 dolary a nastupujeme na linku směřující na Bondi Junction. Zde musíme přesednout na další bus směrem na Kingscross. A koupit si další jízdenky za 4 dolary. Takže celkově nás jen cesta zpět vyjde na 16 dolarů. 5 kilometrů. To nás donutí zjistit si více o OPAL card, která je takovou místní legitkou na městskou dopravu - busy, vlaky a trajekt, který jezdí na Manly. OPAL card vyjde na 20 dolarů, které můžeme využít k cestování. Pokud v rozmezí mezi pondělím až nedělí uplatníme osm jízd - mezi jízdami musí být vždy minimálně hodinová prodleva, pak máme všechny zbylé jízdy v týdnu zdarma. Takže teoreticky za 16 dolarů týdně můžeme jezdit neomezeně městskou.
Dorazili jsme domů, dali jsme si jídlo a rozhodli se, že se večer projdeme do centra podívat se po obchodech a hlavně jsem si potřeboval koupit plavky, protože zítra chceme opět na Bondi, zkusit jaká je voda! Když jsme Robovi říkali, že jsme si udělali procházku na Bondi, tak jen nechápavě kroutil hlavou, proč jsme šli tak daleko pěšky.. Do centra jedeme vlakem (metrem) z Kingscross na Martins place, odkud jsou nákupáky pár set metrů. Při čekání na semaforech potkáváme první známou tvář z Olomouce, Markétu. Jaká je šance natrefit na někoho ze stejného města zrovna na ulici v Sydney? Asi si vsadíme tu sportku..
Plavky jsem nakonec koupil v H&Mku za 20 dolarů, zítra můžeme vyrazit! Mezitím píše Rob, jestli by jsme neměli zájem o práci, že jeho kamarádka, která pracuje v obchodu, který je shodou okolností právě naproti H&M hledá nové zaměstnance, za 24 dolarů na hodinu. Super! Na pondělí domluvil Marušce pohovor! Lucky days.